Zmizelé Jesenicko 2. díl: Téměř zaniklé osady
HISTORIE JESENICKA
Jesenicko bylo po dlouhá století takřka neobydlenou oblastí, náležející do mohutného pohraničního hvozdu, oddělujícího Čechy a Moravu od Slezska, kterému již Keltové dali název Sudety (Kančí les). Změna přišla až v období vrcholného středověku, kdy z popudu vratislavských biskupů došlo ke kolonizaci podhorských oblastí Jeseníků a Rychlebských hor. Kolonizace v počáteční fázi čerpala z vnitřních zdrojů a opírala se především o slovanské obyvatelstvo Slezska.
Vyústěním dlouhých drobných válek mezi církevní a světskou mocí o získání vlády nad nově osidlovanými oblastmi bylo převrstvení původních kolonistů nově příchozími obyvateli německé národnosti. Proces stabilizace nastal teprve na konci 13. století, kdy vratislavský kníže Jindřich IV. na smrtelné posteli natrvalo předal veškerá práva k nově vznikajícímu knížectví nejvyššímu představiteli diecéze. Jesenicko se stalo nejjižnější součástí nově vzniklého niského knížectví, v němž vratislavský biskup představoval nejvyšší správní, duchovní a ekonomickou autoritu.
Za vlády Lucemburků se Slezsko na čtyři století stalo součástí zemí Koruny české. Až neúspěch dědičky habsburského trůnu Marie Terezie ve válce proti pruskému králi Fridrichovi II. vedl ke ztrátě většiny tohoto území. Niské knížectví bylo rozděleno na pruskou a rakouskou část a Jesenicko zůstalo v tzv. Rakouském Slezsku.
Na podzim 1918 požadovali jeho obyvatelé, podobně jako další tři miliony Němců v pohraničních oblastech, na základě práva na sebeurčení připojení k Německému Rakousku. Tuto myšlenku ale odmítli představitelé vítězných velmocí na mírové konferenci v Paříži a nově vznikající československá armáda pohraniční provincie do konce roku obsadila. Jesenicko se tak na dvacet let stalo součástí Československa. V rámci odstoupení Sudet v roce 1938 připadlo Německu. Poválečné uspořádání Evropy v roce 1945 vedlo nejen k obnovení československého státu, ale rovněž znamenalo, že na jeho severní hranici objevil nový soused – Polsko.
Je smutnou zkušeností lidských dějin, že válečné konflikty s sebou vždy nesou demografické krize, projevující se poklesem počtu obyvatelstva a zánikem části sídlišť. Nejinak tomu bylo i v minulosti Jesenicka. Četné vsi sice načas zpustly a byly vylidněny už v období husitských válek nebo po válce třicetileté, ale události, ke kterým došlo v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva po 2. světové válce, byly něčím naprosto odlišným. Nešlo totiž jen o ekonomický úpadek regionu, ale i o zpřetrhání veškerých duchovních vazeb s minulostí kraje. Přitom se napohled mohlo zdát, že k žádné ztrátě vlastně ani dojít nemůže. Odsunovaní si s sebou mohli vzít jen několik desítek kilogramů osobních věcí a veškerý jejich majetek tu po nich zůstal. Ale byl to jen děsivý klam, který bylo možno prohlédnout až s odstupem dalších desetiletí.
Více se dozvíte v nové publikaci Zmizelé Jesenicko 2. díl: Téměř zaniklé osady.
